Poškození věřitele vs. zvýhodnění věřitele: v čem je rozdíl

Poškození věřitele vs. Zvýhodnění věřitele: v čem je rozdíl

Když se firma dostane do finančních potíží, nestačí řešit jen to, komu právě zaplatit. Z právního pohledu může být zásadní rozdíl mezi tím, že dlužník majetek z firmy vyvede, a tím, že zaplatí jen vybranému věřiteli na úkor ostatních.

Poškození věřitele je postaveno na tom, že dlužník zmaří nebo alespoň částečně zmaří uspokojení svého věřitele tím, že se zbaví majetku, zmenší jej nebo vytvoří jen zdánlivý stav, který věřiteli ztíží vymáhání. Může jít například o převod majetku na spřízněnou osobu, zatajení majetku, uznání neexistujícího dluhu nebo jiné jednání, po kterém věřitel nemá z čeho být uspokojen. Tento trestný čin upravuje zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (TZ), podle § 222.

Zvýhodnění věřitele je jiná situace. Tady se majetek dlužníka nemusí ztratit. Problém je v tom, že dlužník je už v úpadku a použije dostupné prostředky nerovnoměrně. Zaplatí například jednomu věřiteli celou fakturu, zatímco ostatní věřitelé nedostanou nic nebo podstatně méně. Podle § 223 TZ se tedy neřeší primárně vyvedení majetku, ale porušení zásady, že věřitelé mají být při úpadku uspokojováni podle pravidel, nikoli podle toho, kdo je hlasitější, bližší nebo strategicky důležitější.

Nejjednodušší rozdíl je tento: u poškození věřitele se majetková základna dlužníka zmenšuje nebo se předstírá, že je menší; u zvýhodnění věřitele majetek zůstává použit k úhradě dluhů, ale jen ve prospěch některého věřitele. Nejvyšší soud tento rozdíl popisuje právě tak, že u zvýhodnění věřitele se nemění celkový stav majetku použitelný k uspokojení věřitelů, ale majetek je použit nerovnoměrně.

Pro jednatele s.r.o. je riziková hlavně fáze, kdy firma už objektivně nestíhá platit více závazků a není jasné, zda bude schopna situaci rychle stabilizovat. V tu chvíli není bezpečné jen intuitivně vybírat, komu se zaplatí. Úhrada klíčového dodavatele může dávat obchodní smysl, ale pokud je firma už v úpadku a ostatní věřitelé tím budou zkráceni, může se z běžného provozního rozhodnutí stát trestněprávní problém.

Naopak ne každá opožděná platba, splátková dohoda nebo preference obchodně důležitého partnera automaticky znamená trestný čin. Podstatné bude zejména to, zda byl dlužník v úpadku, jaký byl stav jeho závazků a majetku, zda vznikla škoda alespoň v trestněprávně relevantní výši a zda jednání směřovalo k poškození nebo zvýhodnění. Škodou nikoli malou se pro účely trestního zákoníku rozumí škoda alespoň 50 000 Kč (TZ, § 138).

Mini-test pro jednatele může znít jednoduše: Má firma více splatných dluhů, které už nezvládá hradit? Platíme jednomu věřiteli jen proto, aby byl klid, zatímco ostatní věřitelé zůstanou bez úhrady? Převádíme majetek pryč z firmy v době, kdy už víme, že věřitelé nebudou zaplaceni? Umíme později doložit, proč právě tento krok dával ekonomický a právní smysl?

Doporučený postup je včas zastavit nahodilé rozhodování. Firma by měla mít přehled splatných závazků, reálný cash-flow výhled, seznam věřitelů, informaci o sporných a nesporných dluzích a zápis o tom, proč jednatel zvolil konkrétní postup. Pokud se firma blíží úpadku, je bezpečnější řešit situaci systémově než jednotlivými platbami podle tlaku věřitelů.

Závěr: Poškození věřitele a zvýhodnění věřitele jsou si blízké, ale nejsou stejné. U prvního je jádrem zmenšení nebo zdánlivé zmenšení majetku, ze kterého se má věřitel uspokojit. U druhého je jádrem nerovnoměrné placení v době úpadku. Další krok: pokud firma nezvládá platit více závazků najednou, je vhodné nejprve vyhodnotit, zda už nejde o úpadek, a teprve poté rozhodovat o platbách, dohodách s věřiteli nebo insolvenčním návrhu.

Smyslem tohoto textu je pomoci Vám pochopit souvislosti, pojmenovat základní rizika a lépe se zorientovat ve Vaší situaci. Tento text je obecná informace a nelze jej považovat za individuální právní radu. Konkrétní řešení vždy závisí na okolnostech případu.